Starodavný zákon v Orientu byl podobný zákonu Hamurabi "oko za oko, zub za zub" a byl krutě uplatňován, i když byla smrt způsobena náhodně. V tomto prostředí, a protože současný systém volného sparringu nebyl jestě rozvinut, bylo pro žáka válečnických umění nemožné cvičit nebo zkoušet svou individuální zručnost v útoku nebo obraně proti skutečnému pohybujícímu se protivníkovi. To bránilo individuálnímu rozvoji, dokud cvičenec nadaný představivostí nevytvořil první vzor. Vzory jsou různé základní pohyby, z nichž většina představuje techniku buď útoku, nebo obrany, sestavené do pevného a logického pořadí.
Žák systematicky bojuje s několika imaginárními protivníky za různých předpokladů, používaje každý útočný nebo blokovací prostředek z různých směrů. Tak cvičení vzorů umožní žákovi projít mnoho základních pohybů vsériích, rozvinutí techniky sparringu, vylepšení pružnosti pohybů, zvládnutí zaujímání nových pozic těla, vypěstování svalstva a kontrolu dýchaní. rozvinutí vláčných a hladkých pohybů a získání rytmických pohybů. Ikdyž sparring může naznačit, že bojovník je více nebo méně vyspělý, vzory jsou mnohem kritičtější barometr při vyhodnocování techniky jednotlivce.
—————
